Ve verších, naplněných vnitřní pohodou, laskavým humorem a lidovou moudrostí, zachytil S. Čech obraz typické české vesnice z první poloviny minulého století. Vyvolal kouzlo podvečerních a svátečních besed, k nimž se jeho otec scházel s liteňskými sousedy pos starou zámeckou lipou. Sedlák i krejčí, učitel i vysloužilý voják, šenkýřka, pojezdný i potulný houslista vyprávějí střídavě své životní příběhy a zážitky. Jejich historky, zasazené do formy rámcového vyprávění, uzavírá nadšeným přípitkem mlynář, vlastenec havlíčkovského rodu a typ politického i kulturního buditele. (podle J. Petrmichla.)